Playlisty Pokec
Reklama

S The Smiths biografia

the-smiths-548158.jpg

The Smiths má 132 fanúšikov

Biografia

The Smiths založili zpěvák Steven Patrick Morrissey, vystupující později jen pod svým příjmením, a kytarista Johnny Marr v květnu 1982 – tehdy navštívil Johnny Morrisseyho u něj doma ve Stretfordu a zeptal se ho, zda by s ním nechtěl založit kapelu. Oba zjistili, že si docela dobře rozumí, a to hlavně kvůli společnému zájmu o poezii a obdivu ke stejným hudebním skupinám.

Během prvních společných nahrávání vznikly singly jako The Hand That Rocks the Cradle nebo Suffer Little Children. Kromě těchto originálních nahrávek vznikly na návrh Morrisseyho i covery písní amerických dívčích skupin ze 60. let. Na konci léta 1982 pak oficiálně vznikl název The Smiths. Při rozhovoru v následujících letech pak Morrissey na otázku, proč zvolili toto jméno, odpověděl, že příjmení Smith je přeci nejčastější příjmení ve Velké Británii a je na čase, aby i ti „obyčejní“ lidé měli svůj hlas.

Finální sestavu získali The Smiths až po příchodu bubeníka Mikea Joyce a basáka Andyho Rourka. V prosinci 1982 nahrála kapela své známé hity What Difference Does It Make?, Handsome Devil nebo Miserable Lie. Přestože se jim nepovedlo získat kontrakt s nahrávací společností Rough Trade Records, podařilo se jim přes ní v květnu 1983 vydat singl Hand in Glove, který se prodával velmi dobře následující rok a půl. Nakonec tak kontrakt s Rough Trade podepsali.

Po úspěchu vydali The Smiths v únoru 1984 své debutové album The Smiths, které se vyšplhalo na druhou příčku UK Albums Chart. Vydání desky se v tehdejší Británii neobešlo bez kontroverzí – písně The Hand that Rocks the Cradle a Reel Around the Fountain měly údajně pojednávat o pedofilii, což členové skupiny striktně odmítli. Album následovaly singly Heaven Knows I'm Miserable Now, William, It Was Really Nothing a velmi úspěšná How Soon Is Now?. Rok 1984 zakončili vydáním kompilace Hatful of Hollow.

Druhé studiové album Meat Is Murder (1985) bylo na rozdíl od svého předchůdce více politicky orientované. Do názvu alba i textů se promítl odpor Morrisseyho k pojídání masa. Sám Morrissey byl tehdy vegetariánem už téměř 15 let. Dále se v textech projevil odpor k autoritám, který byl v té době typický pro „nepochopenou“ britskou mládež. Album se v roce 2012 umístilo na 296. místě z 500 v The Greatest Albums of All Time podle magazínu Rolling Stone.

Roku 1985 podnikla kapela turné po Spojeném království i USA, zatímco nahrávali své další album – The Queen Is Dead (1986), které dosáhlo na 2. příčku v britské hitparádě. Vydání album předcházelo vydání singlu Bigmouth Strikes Again, ve kterém Morrissey narážel na své ne vždy společností přijímané názory – opíral se tehdy nejen do britské královské rodiny, ale i do premiérky Thatcherové. Na albu můžeme najít do dnešní doby asi nejznámější hit – There Is a Light That Never Goes Out. V následujících měsících se začaly v kapele objevovat problémy – Mike Joyce bral drogy, Johnny Marr začínal pociťovat vyčerpání z neustálého koncertování a propadal pití. Joyce byl na chvíli nahrazen Craigem Gannonem, nakonec se však vrátil a nová pětice členů nahrála singly Panic a Ask. Gannon pak kapelu opustil.

Začátkem roku 1987 dosáhl singl Shoplifters of the World Unite 12. příčky v žebříčku britských singlů. Vydání singlu následovalo kompilační album The World Won’t Listen, jehož název symbolizoval Morrisseyho frustraci s nedostatečným pochopením kapely veřejností. Další kompilace Louder Than Bombs byla směřována pro americké posluchače a obsahovala skoro totéž co The World Won’t Listen. Poslední studiové album Strangeways, Here We Come vydali v září 1987. To se stalo nejúspěšnějším albem v USA a i Morrissey a Marr ho považují za své nejoblíbenější.

I přes úspěchy pak Johnny Marr kapelu opustil kvůli potřebě získat další hudební zkušenosti. Tvrdilo se, že to však bylo kvůli problematickému vztahu s frontmanem Morrisseym, který měl údajně žárlit na to, že Marr začal nahrávat i s jinými hudebníky. Marr pak později prohlásil, že ho začal štvát nedostatek „hudební flexibility“ Morrisseyho, který byl posedlý popovými umělci ze 60. let. Morrissey v roce 1989 řekl, že rozpad skupiny připisuje hlavně špatnému vedení a obchodním problémům.

Po rozpadu kapely se Morrissey vydal na úspěšnou sólovou dráhu, přičemž je aktivní dodnes. Johnny Marr spolupracoval např. se skupinou New Order a později i dalšími. Od roku 2013 hraje sólo a vydal už tři studiová alba. Andy Rourke a Mike Joyce po rozpadu pracovali spolu – vyjeli na turné se zpěvačkou Sinead O’Connor – ale také samostatně. O reunite kapely se všichni členové vyjádřili negativně.

Přestože není v našich končinách kapela zase tolik populární, v Británii, USA nebo Mexiku je považována za kultovní. Simon Goddard z magazínu Q v roce 2007 prohlásil, že The Smiths jsou nejzákladnějším hlasem 80. let a nazval je nejvlivnější britskou kapelou desetiletí. Jejich hudba znamenala přerod synthového zvuku new wave v kytarový rock, který dominoval britskému rocku do 90. let. Morrissey i Marr čerpali z punku, rockabilly i popu. Přestože byli na první pohled odlišní – Marr, tradicionalistický, bezesporu skvělý kytarista a Morrissey, až skoro éterický podivín, který inspiraci nacházel v poezii Oscara Wilda, tvořili vynikající hudební duo, které je v rockové historii jedinečné.

V roce 2017 byl uveden film England Is Mine, který pojednává o hudebních počátcích Morrisseyho. V roce 2021 byl pak představen film Shoplifters of the World pojednávající o skupince teenagerů, kteří se náhle dozví o rozpadu The Smiths.

Zpracoval: TightInSilk;
Historie úprav

01.08.2021 - 20:43 TightInSilk ubral -3 znaků
01.08.2021 - 20:38 TightInSilk přidal 5651 znaků

Diskografia

Nejúspešnejšie hity

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.