Pokec Playlisty
Reklama
Už když to dřevo rostlo co stromy v hustém lese,
on zatraceně cítil, jak na hřbetě ho nese.
Teď šedý a v mukách umírá tiše,
má hřebíky v rukách a kopí má v břiše.
A nebe bylo rudé, jak rybízová šťáva,
on ruce k němu spíná a domáhá se práva.
Ale marně chlapče křičíš, že Země středem není,
z popela jsi povstal a na popel se změníš.
Já všechno to vidím a slyším ty řeči,
jsem starý muž a čaroděj a brečím a brečím.
Rukama lomím, nastokrát běda,
jsem starý čaroděj, jinak nic se dělat nedá.
10 000 roků po Zemi se vláčím,
všechno je stejné jak kdysi.
10 000 kroků kamení mě tlačí a hadry na mě visí,
mokrá je voda, slunko stejně zapadá,
rub má svůj líc.
Jsem starý čaroděj, 100 století mě napadá,
že stejně jsem, že stejně jsem nepochopil nic.
Když vystrkoval hlavu, když napoprvé křičel,
na náměstích klíče zacinkaly v davu.
Teď by chtěl jít tou cestou, kde vedou mé stopy,
ale sotva hlavu zvedne – nakonec ji sklopí.
Já všechno to vidím a slyším ty řeči,
jsem starý muž a čaroděj a brečím a brečím.
Rukama lomím, nastokrát běda,
jsem starý čaroděj, jinak nic se dělat nedá.
10 000 roků po Zemi se vláčím,
všechno je stejné jak kdysi.
10 000 kroků kamení mě tlačí a hadry na mě visí,
mokrá je voda, slunko stejně zapadá,
rub má svůj líc.
Jsem starý čaroděj, 100 století mě napadá,
že stejně jsem, že stejně jsem nepochopil nic.

Text pridal KifaFadler

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.