Co je to FRIHET
20.12.2022 17:01 |
Vzhledem k tomu, že se mi kapela Chinaski dostala do života v letošním roce vlastně třikrát a pokaždé silně, nebudu moc váhat, abych Vám zkusil představit jejich nejnovější album.
Nejdřív si dovolím odbočit a zmínit proč a jak třikrát.
Od 26. května 2022 jel v kinech dokument Chinaski: Každej ví kulový, kdo se zdráhal na něj jít a utratit těch pár stovek, můžu na férovku říct, že se spletl. Dokument je tvořený aktuálními rozhovory bývalých i současných členů kapely a samozřejmě i rodinných příslušníků. Jde o čistou dávku emocí od začátku kapely, přes smrt Hrocha po současnost a vlastně i dá se říct nedávné hádky a změnu sestavy, kdy většina skalních fanoušků trošku pochybovala o tom, zda kapela a bude fungovat a dál a hlavně v jaké kvalitě a s jakým elánem!
Druhým zážitkem je kniha Chinaski poprvé přímo od Michala Malátného, která vyšla v roce 2013, ke mně se dostala poprvé v roce 2017 s originálním albem Není nám do pláče, ale doposud nějak nebyl chuť ani čas si ji přečíst. Krom rozhovorů zase s rodinnými příslušníky Michal mapuje formou deníku své mládí, začátky, rodinný život, příchod dětí atd. atd.. A opravdu můžu říct, že věta "...hodila jsem po něm jen jednou hrnek horké kávy" je opravdu ...nezapomenutelná a výživná, pokud znáte kontext a vlastně i tu situaci na vlastní kůži jen svým způsobem.
Ale vraťme se k tomu třetímu bodu, albu FRIHET. Frihet znamená v norštině "svoboda", kterým deska vyloženě tepe, protože si kapela jede svým svobodným tempem a svým stylem. Norské jméno odkazuje na fakt, že kapela natáčela na břehu Norského moře, ve stylovém dřevěném studiu nedaleko Ålesundu za produkce Brita Grega Havera.
Můžu citovat samotného Michala "Album se rodilo během covidu, kdy jsme se tajně scházeli ve svých domovech. Postupně vzniklo třicet písniček, ze kterých jsme vybrali třináct nejlepších. Oproti minulé nahrávce se v kapele odehrál zásadní posun. Naši noví spoluhráči k nám ztratili zbytečný respekt. Myslím, že teď to teprve všechno zaklaplo." (Zdroj: bontonland.cz)
Desku otevírá píseň Hvězdné nebe se silným intrem. Pro mě je píseň trochu do punku, no prostě rachot, takže nemůžu říct, že by šlo zrovna o něco, co by mě donutilo poslouchat dál, ale jak víme, tuhle kapelu mám rád, takže proč nepokračovat. Mám chuť zlobit má za mě pro změnu punkový text a svými prvními verši mi evokoval jinou oblíbenou skladbu ze zahraničí, ale jen co se posluchač dostane k refrénu, máme tu bombu - energetický, motivační text.
Singl Dvě srdce vejpůl znám už z výše zmíněného dokumentu a vzhledem k tomu, že se na ní podílela silná dvojice Táborský-Malátný, není pochyb, že je to velmi povedená balada a zklidňuje nás po dvou předešlých písních.
Čtvrtá Kolik dní zase lehce zrychluje tóny kytary. Opakováním slova "kolik" mi lehce připomíná předešlý slavný singl Tamaryšek, a ono nejsem moc daleko, protože jde samozřejmě o milostnou a klidnou písničku. Panáček s panenkou má zase úplně jiný rytmus a styl. Za mě jde celkem za slabší písničku z alba, ale zase pasáž "Hosana halelujá, hosana haleluja," si zapamatuje snad každý. S "Koncem jistého Rambouska" pomáhal Jiří Suchý, který napsal text a nakonec byl ukecán ke scatování. No, ale už z této věty je jasné, že se tu zase projevuje ona "svoboda" a opravdu jde o veselou a vtipnou písničku, která se trochu opravdu vychyluje z repertoáru kapely.
Láska je na nic nám zase vrátí do takové té "depky" a opravdu ji nedoporučuji těm, co se zrovna rozešli. I když závěr není až tak tragický. V rádiích momentálně kraluje singl Měl bych si boty zout, ve kterém se asi většina z nás vzhlédne, protože dá se říct skoro každý žijeme ve spěchu, zvlášť teď kolem Vánočních svátků a nejen jim, takže se nedivím, že je tak populární, ale i mě chytla hned po prvním poslechu alba, nejen textově ale i melodicky. Rád si ji pustím, když vím, že bych vážně měl "zpomalit, boty zout...".
Pusa je prostě pro všechny odloučené páry, ale nese se ve svižném a pohodovém tempu. Nejde o ukňouranou milostnou baladu, ale naopak má sílu. Blondýna z Berlína je zase ten pohodový song, co si pustíte v práci nebo když potřebujete, aby něco odsýpalo a nechcete řešit vážné texty, a i když tyhle texty spíše nemusím, písnička se mi i tak líbí.
No, pokud jste dojeli až k jedenácté skladbě, věřte, že Vás Metylalkohol zase zaujme a zaposloucháte se to zvláštních tónu a víceméně nesrozumitelného intra nebo Vás uspí, pokud se doposud album nezalíbilo. Je to opravdu asi nejzvláštnější píseň alba, takové to indie. Samota je svoboda mi zase dává pocit takového toho vzdoru, rebelství. Zkrátka "život je ku*va převlečená za kalendář", tím se dá celý singl shrnout. Písnička Smůla zakončuje album zase v tom smutném, depresivním tónu a trochu si říkám, zda to není škoda, ale co už, zase v posluchači zanechá nějaký ten dojem.
Suma sumárum FRIHET je dospělá, svobodná deska, která si jede svou cestou. Nenese v jednom duchu a nedá se přesně říct, že by členové kapely bylo jen a pouze v jedné náladě, jedou ve všem - láska, smutek, veselí, vtip, deprese, vzdor. Neodrazuje se v ní jen jeden jediný pocit, ale víceméně vše, s čím se setkáváme v každodenním životě, který je holt veselý i smutný, plný lásky i odloučení.
Nejdřív si dovolím odbočit a zmínit proč a jak třikrát.
Druhým zážitkem je kniha Chinaski poprvé přímo od Michala Malátného, která vyšla v roce 2013, ke mně se dostala poprvé v roce 2017 s originálním albem Není nám do pláče, ale doposud nějak nebyl chuť ani čas si ji přečíst. Krom rozhovorů zase s rodinnými příslušníky Michal mapuje formou deníku své mládí, začátky, rodinný život, příchod dětí atd. atd.. A opravdu můžu říct, že věta "...hodila jsem po něm jen jednou hrnek horké kávy" je opravdu ...nezapomenutelná a výživná, pokud znáte kontext a vlastně i tu situaci na vlastní kůži jen svým způsobem.
Ale vraťme se k tomu třetímu bodu, albu FRIHET. Frihet znamená v norštině "svoboda", kterým deska vyloženě tepe, protože si kapela jede svým svobodným tempem a svým stylem. Norské jméno odkazuje na fakt, že kapela natáčela na břehu Norského moře, ve stylovém dřevěném studiu nedaleko Ålesundu za produkce Brita Grega Havera.
Můžu citovat samotného Michala "Album se rodilo během covidu, kdy jsme se tajně scházeli ve svých domovech. Postupně vzniklo třicet písniček, ze kterých jsme vybrali třináct nejlepších. Oproti minulé nahrávce se v kapele odehrál zásadní posun. Naši noví spoluhráči k nám ztratili zbytečný respekt. Myslím, že teď to teprve všechno zaklaplo." (Zdroj: bontonland.cz)
Desku otevírá píseň Hvězdné nebe se silným intrem. Pro mě je píseň trochu do punku, no prostě rachot, takže nemůžu říct, že by šlo zrovna o něco, co by mě donutilo poslouchat dál, ale jak víme, tuhle kapelu mám rád, takže proč nepokračovat. Mám chuť zlobit má za mě pro změnu punkový text a svými prvními verši mi evokoval jinou oblíbenou skladbu ze zahraničí, ale jen co se posluchač dostane k refrénu, máme tu bombu - energetický, motivační text.
Singl Dvě srdce vejpůl znám už z výše zmíněného dokumentu a vzhledem k tomu, že se na ní podílela silná dvojice Táborský-Malátný, není pochyb, že je to velmi povedená balada a zklidňuje nás po dvou předešlých písních.
Čtvrtá Kolik dní zase lehce zrychluje tóny kytary. Opakováním slova "kolik" mi lehce připomíná předešlý slavný singl Tamaryšek, a ono nejsem moc daleko, protože jde samozřejmě o milostnou a klidnou písničku. Panáček s panenkou má zase úplně jiný rytmus a styl. Za mě jde celkem za slabší písničku z alba, ale zase pasáž "Hosana halelujá, hosana haleluja," si zapamatuje snad každý. S "Koncem jistého Rambouska" pomáhal Jiří Suchý, který napsal text a nakonec byl ukecán ke scatování. No, ale už z této věty je jasné, že se tu zase projevuje ona "svoboda" a opravdu jde o veselou a vtipnou písničku, která se trochu opravdu vychyluje z repertoáru kapely.
Láska je na nic nám zase vrátí do takové té "depky" a opravdu ji nedoporučuji těm, co se zrovna rozešli. I když závěr není až tak tragický. V rádiích momentálně kraluje singl Měl bych si boty zout, ve kterém se asi většina z nás vzhlédne, protože dá se říct skoro každý žijeme ve spěchu, zvlášť teď kolem Vánočních svátků a nejen jim, takže se nedivím, že je tak populární, ale i mě chytla hned po prvním poslechu alba, nejen textově ale i melodicky. Rád si ji pustím, když vím, že bych vážně měl "zpomalit, boty zout...".
Pusa je prostě pro všechny odloučené páry, ale nese se ve svižném a pohodovém tempu. Nejde o ukňouranou milostnou baladu, ale naopak má sílu. Blondýna z Berlína je zase ten pohodový song, co si pustíte v práci nebo když potřebujete, aby něco odsýpalo a nechcete řešit vážné texty, a i když tyhle texty spíše nemusím, písnička se mi i tak líbí.
No, pokud jste dojeli až k jedenácté skladbě, věřte, že Vás Metylalkohol zase zaujme a zaposloucháte se to zvláštních tónu a víceméně nesrozumitelného intra nebo Vás uspí, pokud se doposud album nezalíbilo. Je to opravdu asi nejzvláštnější píseň alba, takové to indie. Samota je svoboda mi zase dává pocit takového toho vzdoru, rebelství. Zkrátka "život je ku*va převlečená za kalendář", tím se dá celý singl shrnout. Písnička Smůla zakončuje album zase v tom smutném, depresivním tónu a trochu si říkám, zda to není škoda, ale co už, zase v posluchači zanechá nějaký ten dojem.
Suma sumárum FRIHET je dospělá, svobodná deska, která si jede svou cestou. Nenese v jednom duchu a nedá se přesně říct, že by členové kapely bylo jen a pouze v jedné náladě, jedou ve všem - láska, smutek, veselí, vtip, deprese, vzdor. Neodrazuje se v ní jen jeden jediný pocit, ale víceméně vše, s čím se setkáváme v každodenním životě, který je holt veselý i smutný, plný lásky i odloučení.
